7 01Tisíce lidí různých kultur, ras a náboženství projdou po Královské cestě.

Ty i já můžeme být svědky vpisování „dějin odpuštění“ do kamene cest, po kterých kráčíme. Taktéž vpisování „tepu odpuštění“ do lidských srdcí tím, že budeme: SLAVIT PŘIJATÉ A DAROVANÉ ODPUŠTĚNÍ (SPADO).1

SPADO – SLAVIT PŘIJATÉ A DAROVANÉ ODPUŠTĚNÍ
Pozvání na významné místo, Královská cesta v Praze, je „Symbol všech cest a životní cesty každého člověka na zemi.“ SLAVENÍ PŘIJATÉHO A DAROVANÉHO ODPUŠTĚNÍ – (SPADO) k hlubšímu významu této zkratky (SPADO) se rovná přijmout a darovat odpuštění a znamená to, podat ruku a upřímně ze srdce říct slovo: „promiň“, „odpusť“, „tak jsem to nemyslel“. SLAVIT VIDITELNĚ A SLYŠITELNĚ ODPUŠTĚNÍ.

Královská cesta – královská korunovační cesta. Královská cesta není název žádné pražské ulice a ani ji nenajdeme na žádné mapě. Označuje se tak trasa, kterou po staletí projížděli čeští králové ke korunovaci v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, duchovním středobodu království. Přebohaté korunovační průvody vycházely z prostranství na místě dnešního Náměstí republiky, kde dříve stával Královský dvůr, druhé sídlo českých králů, pokračuje Celetnou ulicí až na Staroměstské náměstí. Z náměstí cesta vede na Karlův most a dále na Malou stranu. Z Malostranského náměstí cesta pokračovala do vrchu Nerudovou ulicí až na Pražský hrad.2

Královská cesta - Karlův most - jakoby pražský areopag, kde se setkávají lidé ducha (umění). Bůh nám dal ruce k tomu, abychom se jimi dotkli vlastní duše. Lidé, kteří tvoří na Královské cestě a prochází po ni, symbolizují anonymní křesťany. Např. Havel, Gandy, Mandela, tito lidé nebyli zařazeni do nějakého náboženství, ale žili skutečně důstojně svůj život. Svým životem „procházeli“ královskou cestu – byli upřímní hlasu svého svědomí. O těchto víme, ale o těch, kteří projdou Královskou cestou - mostem (ateisti, agnostici, bezpartaini, ...), nic nevíme. Jejich život se „vpisuje“ do „vln“ Vltavy. A ti, kteří se dotýkají sochy sv. Jana Nepomuckého, jejich prosby se vpisuji do jeho „hvězdné koruny“.

Karlův most má multináboženský a multikulturální aspekt-charakter“3

Zaměř cesty vědy a techniky ke službě životu, spravedlnosti a míru. 

Učiň plodným dialog s těmi, kteří patří k jiným vyznáním, dej, ať se různé kultury otevřou hodnotám evangelia.4

 


  1. ŠKERENČÁKOVÁ MONIKA JOLANA, Armáda Ducha Svatého, osobní, vojenské a ekumenické poustevnictví. Projekt- Zvěst: Královská cesta odpuštění, Praha 2013-2015, str. 10.
  2. http://www.kralovskacesta.cz/cs/prohlidka.html
  3. ŠKERENČÁK PAVOL, Zamyšlení nad Královskou cestou, Praha 2014.
  4. SAVERIO GAETA, Mé Jubilem, Co říká Jan Pavel ll. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. Modlitba k Duchu Svatému (Přípravný rok 1998) str. 113.

 

Rembrandt Return of the Prodigal Son-784x1024

Za Ježíšem nechodili jenom lidé dobří. Stýkal se i s lidmi, od kterých se ostatní drželi dál. Farizeové si stěžovali na to, s kým se Ježíš stýká. A tak jim jednoho dne vyprávěl jeden příběh. 

Jeden muž měl dva syny. Mladší syn ho požádal, aby mu dal jeho podíl na majetku. Když ho dostal, odešel z domova do ciziny a tam všechno lehkomyslně utratil. Když už mu peníze došly, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Dostal práci u jednoho hospodáře, který ho poslal pást vepře. Měl takový hlad, že by jedl i slupky lusků, kterými krmil vepře. Ale ani ty mu nikdo nedal. Stýskalo se mu po domově. “Jsem to ale hlupák,” řekl si. “Kolik nádeníků mého otce má chleba víc, než potřebuje, a já tu umírám hladem! Půjdu ke svému otci a řeknu mu, že lituji toho, co jsem udělal. Vím, že už si nezasloužím, abych byl jeho synem. Snad mě přijme za nádeníka!” Vydal se na cestu domů. Otec ho uviděl přicházet, vyběhl mu naproti, objal ho a políbil. “Přineste mu nové šaty,” zavolal na své služebníky, “přiveďte vykrmené tele, zabijte ho a připravte k jídlu! Hodujme a veselme se! Myslel jsem, že můj syn je mrtvý, ale on žije, že se ztratil, ale zase se našel! Když se jeho starší bratr vracel domů a dozvěděl se, co se stalo, rozzlobil se. “Pracoval jsem pro tebe celá léta a nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych pohostil své přátele,” vyčítal svému otci. “A teď pořádáš hostinu kvůli mému nepovedenému bratrovi.” “Synu, všechno, co je moje, je i tvoje,” řekl mu otec, “ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.” Lukáš 15,11 – 32

Jméno sv. Vojtěcha:

Vojtěch - slovanské jméno - znamená: „útěcha, posila vojska“.1

ÚTĚCHA POUTNICE

„TVÁ HŮL A KYJ JSOU MÁ ÚTĚCHA!“ - „Hospodin je pastýř můj.“ (Žalm 23)

~ „ÚTĚCHA BUDE PUTOVAT DO MNOHA STÁTŮ NA NAŠÍ ZEMI, JAKO PUTOVAL SV. VOTĚCH!“

Jsem vychovávána voršilskou spiritualitou. Ta mne nemálo připravila na mé poslání. Jsem vděčná každé sestře, která se věrně otvírala duchu voršilskému. Vždyť naše zakladatelka sv. Anděla Merici byla ženou, která překypovala darem smíření. Z mnoha duchovních pramenů víme, že každé usmíření přináší útěchu. Duch svatý se nazývá UTĚŠITELEM. A tohoto ducha potřebuje vojenský poustevník pro službu AČR, aby byla nesena vojáky hlavně VD do misí, za hranice, do mnoha zemí.2


  1. SCHAUBER Vera, SCHINDLER Hanns Michael: Rok se svatými. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 1994. 
  2. ŠKERENČÁKOVÁ MONIKA JOLANA, Armáda Ducha Svatého, osobní, vojenské a ekumenické poustevnictví.  Praha 2009. str. 65. 

Královská cesta, „Křižovatka kultury odpuštění“. Přeji si, aby byla pro budoucí pokolení nejen křižovatkou „obchodníků“, ale i křižovatkou „oslavenců odpuštění“! Zvu vás, všechny, k „slavení přijatého a darovaného odpuštění (SPADO)“.

Tento jedinečný dar, kterým je slavení přijatého a darovaného odpuštění, ať se dotkne každého, kdo se setká s touto nabídkou.

V duchu slavení přijatého a darovaného odpuštění vás zdravím a přeji odvahu.

Můj pozdrav je v duchu odpuštění, neboť v tomto duchu se nachází celý můj život mé srdce i moje mysl.

Toužím, aby tento projekt-zvěst posloužil k přijatému a darovanému odpuštění. „Ba dokonce poselství a služba pokání směřují za oblast církve a věřících ke všem lidem, protože všichni potřebují obrácení a usmíření (Řím 3, 23-26.)“1 ... a tím byly posíleny mezilidské vztahy a rodinné i společenské soužití. „Proto zcela skládá svou naději v Kristovu modlitbu za církev, v lásku Otce k nám a v sílu Ducha Svatého. ´Ta naděje nás ale nezklame, protože nám Bůh vlil do srdce lásku skrze Ducha svatého, který nám byl dán´ (Řím 5, 5).2


  1. RECONCILIATIO ET PAENETENTIA, O smíření a pokání v dnešním poslání církve. Posynodální apoštolská adhortace Jana Pavla ll. O smíření a pokání v dnešním poslání církve z 2. prosince 1984. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1996. Čl. 13, str. 31.
  2. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ SNĚM DOKUMENTY Řím, Křesťanská Akademie 1983. Dekret „Unitatis redintegratio“ o ekumenismu. Čl 24, str. 237.